Menu Goths Vampirizmus História Literatúra Hudba Filmy Móda Galéria Diskusia Guestbook Zoznam duší Linky Kontakt

Desková malba


Naše nejstarší dochované příklady deskového malířství pocházejí ze 40. let 14. století. Naštestí se z písemných dokladů dovídáme o přeložení starších oltářů do nových kostelů a o deskových obrazech, které zakoupil břevnovský opat Bavor na začátku století, takže nelze pochybovat o tom, že v Čechách nevznikaly deskové obrazy již od počátku století.

Za naše nejstarší zachované památky se považují Predela roudnická, Antependium z Pirny (vyšívaný obraz) a nástěnné malby v Roudnici. Všechny tři památky pravděpodobně vznikly v dílně pracující pro biskupa pražského Jana IV. z Dražic. V Predele se setkáváme s úsilím o plastické zdůraznění tvaru, jež je italským přínosem.
Těsnější spojení s Itálií se projevuje v dílech vzniklých po polovině pátého desetiletí 14. století. Především je to Madona mostecká, nejstarší dochovaný mariánský obraz české deskové malby, která zároveň představuje kompoziční typ mariánského obrazu pro pozdější léta - dítě je na pravém matčině lokti,drží stehlíka a hraje si s matčiným prstem, Madona má hlavu zahalenou závojem. Po roce 1345 vzniknul obraz Madony z Veveří. Typ Mostecké madony je obohacen o některé prvky: koruna ve vlasech Madony, dítě zahalené pouze košilkou, sedící, obracející se k matce a držící se cípu její roušky. Tím bylo docíleno spojení a citová vazba. Postavy jsou intimněji pojaté a lidštější, tvář Madony má přížnačné české lyrické rysy. Nejvýznamnějším malířem tohoto období je Mistr Vyšebrodského oltáře. Jeho dílna pokračovala ve své činnosti i v následujícím desetiletí ve znamení dalšího zlidšťování. Tento proces je patrný i na poslední desce Vyšebrodského cyklu i dalších dílech jako Diptych v Karlsruhe a Madona Římská. V okruhu dílny vznikla také významná díla, zvláště Madony vyšehradská, zbraslavská, strahovská a kladská.

Toto období je tedy charakteristické italizujícím slohem, který u nás dosáhl takové intenzity a stejnorodosti a zároveň se setkal s takovým přijetím jako nikde jinde v Evropě. Kolem roku 1360 tento sloh podléhá rozkladu.

Politickým záměrům Karla IV. toto umění příliš nevyhovovalo, protože potřeboval něco monumentálnějšího. V roce 1355 vznikly destičky s Klaněním tří králů a Smrtí Panny Marie jako poděkování papeži Inocencovi IV. za to, že se stal císařem. V nich můžeme spatřit znaky počínajícího slohu Karla IV. Skutečným příkladem tohoto slohu je Ukřižování emauzské, s postavami s typickými širokými tvářemi, tvarovou měkkostí a vysokým světelným napětím obrazové plochy.
I toto období má svého významného zástupce. Je jím Mistr Theodorik. Mistr měl málo následovníků, protože umělecký vývoj se ubíral opačným směrem. Jeden z nich vytvořil roku 1371 Votivní desku pro arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Deska představuje Karla IV., jeho syna Václava a arcibiskupa Jana doporučované zemskými patrony Panně Marii.


V sedmdesátých letech 14. století se vzdula vlna zbožnosti související s úsilím o prohloubení duchovního života. Tehdy v umění začínají zesilovat tendence k idealizaci lidské postavy v jejím zjevu, typu i výrazu zduchovnělé tváře. Dovršitelem tohoto procesu se stal Mistr Třeboňského oltáře, náš nejvýznamnější gotický umělec vůbec. Vrchol krásného slohu však znamená až poslední desetiletí 14. století. Pro malířství je typický kult fyzické a duchovní krásy. Všechny znaky krásného slohu má Epitaf Jana z Jeřeně. Za povšimnutí stojí krásně modelované drapérie rouch. Dalším významným dílem je Votivní deska z Dubečku a Madona svatovítská. Typem kompozice se Madona odvolává na Madonu mosteckou. Malíř Svatovítské madony byl obeznámen s tvorbou Mistra Krumlovské madony, se kterým sdílí půvab dívčího a dětského typu a hravý spád záhybů. Sochařskou předlohu předpokládá i Madona jindřichohradecká. Na samém sklonku 14. století vznikl Veraikon svatovítský, který předznamenává umění počátku 15. století.
Pro toto období je typické znační rozšíření mariánského obrazu a malovaná figurální výzdoba rámu, slavnostní nehybnost a kultovní vážnost atmosféry obrazu. Sem patří Madona svatotrojická, Madona svojšínská a Madona vyšebrodská. Z doby kolem roku 1410 je Oltář roudnický se Smrtí Panny Marie, první větší křídlový oltář zachovaný v úplnosti. Vážnost a nehybnost intenzivně vyzařují zvláště se středu oltáře. Významnou památkou je i Kapucínský cyklus, čtrnáct desek s poprsími Krista, Marie, Jana Křtitele a apoštolů, který tvořil v kostele ikonostas. Byzantizující vzor je zcela přetvořen v duchu krásného slohu. Poprsí se od sebe liší i vzájemnou fyziognomií, ať už stavbou lebky, nebo vyjádřením typu pokožky. Kapucínský cyklus nás svou poněkud franko flámskou orientací přivádí do těsného sousedství dalšího významného malíře Mistra Rajhradského oltáře.

Další vývoj našeho deskového malířství pozastavily husitské války. Umění se rozvíjí jen v jižních Čechách, které tvoří oázu klidu stranou husitských bouří. To je podmíněno jediným faktem: jižní Čechy byly v rukou katolických Rožmberků. V jižních Čechách, ale i v ostatních koutech země vrostl krásný sloh do podvědomí umělců takovou měrou, že se s ním jen těžko loučili.

Prvním umělcem, který se s ním nadobro rozešel a oddal se pozdně gotickému názoru byl Mistr Svatojiřského oltáře, následován monogramistou IVM. Oba malíři tvoří pod vlivem norimberského slohu v sedmdesátých letech 15. století. Období 80. let znamená postupné ustupování norimberského slohu před nizozemsky orientovaným proudem umění. Nový směr je založený na poznání a průzkumu skutečnosti daleko více, než tomu bylo dosud. Zároveň jsou 80. léta vyvrcholením české deskové malby pozdní gotiky.

Nejčasnějším příkladem tohoto umění ja Votivní deska Abatyše Perchty z Boskovic s obrazem Mše sv. Řehoře. Dále pokročil malíř, který vytvořil Křižovnický oltář zvaný Archa Puchnerova.

V osmdesátých letech 15. století se Praha stala sídlem krále. Ten jako pravnuk Karla IV. chtěl navázat přerušenou lucemburskou tradici. Zároveň se kolem něho vytvářelo dvorské umění, jehož vývoj pokračoval i po králově přesídlení do Budína, neboť vládu v zemi na sebe strhla šlechta. Prvním významným umělcem této éry se stal Mistr Křivoklátského oltáře. Z jeho dílny vyšli malíři Rakovnického a Rokycanského oltáře a nejvýznamnější malíř počátku 16. století Mistr Litoměřického oltáře. Ještě před ním působil ve službách Černínů Mistr Chudenického oltáře, autor oltáře z Chudenic, Votivní desky Švihovských a dnes ztraceného Ukřižování.

Vývoj naší deskové malby uzavírá Monogramista IW, žák Lucase Cranacha staršího, působící ve druhé čtvrtině 16. století.

Pridané dňa: 13.12.2003 | Kategória: historia



Počet práve si prezerajúcich: 1